Září 2016

Už jsem asi dospělá..

7. září 2016 v 18:20 Výkřiky do tmy
Je to sice smutné, ale je to tak. Nedávno skončily mé první neprázdniny. Je docela zvláštní si tohle uvědomit. Pravda, loni jsem si prázdniny taky nijak extra neužila, ale to jsem zatím byla jen brigádnice. Stejně jako mnoho prázdnin předtím. Jenže teď už to za chvilku bude rok, co je ze mě těžce pracující kancelářská osoba, co si musí dovolenou plánovat tak, aby se nekřížila s některým z kolegů, achjo..

Po sestěhování s přítelem (teda vlastně snoubencem) můj život vypadá jako hrozný stereotyp. Pondělí až pátek do půl čtvrté v práci, pak domů, poklidit, uvařit, sem tam nějaká návštěva nebo výlet. Od středy zoufale toužit po víkendu. Od pondělí do středy se vzpamatovávat, že je další pracovní týden.. :D
Asi to skoro vypadá, že si stěžuju. Ale tohle je v podstatě můj vysněný život. :)

Bohužel už nemám tolik "svého" klidu. A když už ano, vychutnávám si ho různě, jen ne psaním sem.. Pořád na to tady ale myslím. Chybí mi to. :)
Všichni stárneme. Stačí projít mé oblíbené blogy.. Nezůstal jediný. Všichni se rozprchli a psaní buď úplně nechali, nebo hoodně omezili..
Nebo se podívat na facebooček, kde pokud nevidím fotky ze svateb, tak tam je mimino. A když ne, tak alespoň rostoucí břicho. Díky bohu za všechny, kdo alespoň sem tam sdílí nějaké video se štěňátkem nebo kočkami. :D

Ale co si budeme povídat, brzo tam budou i fotky z mé svatby. :) Teda ne zas tak brzo, příští rok. Ne, bohužel nedodržíme tradici "do roka a do dne". Ale co. Přece není kam spěchat. A musím nejdřív zhubnout do šatů.. :D A taky si ujasnit, jakou svatbu vlastně chci.. Zatím jsem totiž vystřídala nadšení pro tolik variant, že to ani spočítat nejde a nezůstalo mi snad žádné.. :D Takže se neustále jen inspiruji a rozhodování odkládám. :)

Vůbec nemám ponětí, kde se mi najednou vzalo tolik času, abych v klidu a nerušeně sepsala tolik řádků.. Asi se opět projevila síla přání. :)

Snad se mi to znovu povede někdy brzy.. :)