Duben 2015

Šedé nebe a modrobílý svět

28. dubna 2015 v 14:25 Výkřiky do tmy
Dnešní zamračený den je jako stvořený k prokrastinaci. A hrabání se v minulosti. Nemyslím žádné velké dojímání, i když.. no možná maličko. :D
Zkrátka projela jsem celou svou facebookovou zeď a s hrůzou jsem zjistila, že vše, co jsem si myslela o sobě a o tom, jak málo jsem se tam "vyjadřovala", byl jen velký klam. Rozhodla jsem se vymazat všechny ty své duchapřítomné příspěvky s tím, že jich přece bude jen pár, jenže nebylo. Především v období začátků facebooku mi tohle mazání dalo dost zabrat, až jsem si říkala, že snazší by bylo smazat celý profil a začít znovu. :D Ale některé ty vzpomínky pořád stojí za to. :)

Vrátila jsem se takhle hezky v čase a zjistila, že celý můj tehdejší život sestával snad jen z vaření, cpaní se, spaní, stěžování si na sníh a občasného postování prapodivných smajlíků nebo teček, případně vykřičníku. :D
Pamatujete na mega hit - lízátka? Je to už dobrých šest let, facebook se teprve rozjížděl a nejvíc cool věc bylo sdílet přes jakousi jednoduchou aplikaci obrázek lízátka, na které ostatní klikali a tím ho lízali a ono postupně ubývalo, až ho úplně vylízali. :D Postupně se odemykala další a další lízátka, no zní to hrozně stupidně, ale jak nás to tenkrát všechny bavilo! :D
Nebo další úchylárna - kvízy. Vyplňoval to každý, byla to neskutečná hovadina. Nejvíc mě dostal asi kvíz "jaký jsi korálek?", ale není to to nejhorší, co jsem tam objevila ("kdybyste byli hovno, jaký tvar a konzistenci by mělo"). :D Bohužel (nebo bohudík) už se u toho nezobrazoval výsledek daného kvízu a neměla jsem odvahu to cosi znovu rozkliknout. :D
Fajn bylo alespoň si k tomu mazání pouštět písničky, co se sem tam ve statusu objevily, a které jsem kdysi dávno žrala a poslouchala až do úplného oposlouchání (a teď znovu mému uchu lahodí).

Bylo vážně děsivé uvědomit si, jak dlouho už tu modrobílou blbost jménem facebook mám, a že asi vážně stárnu. Podle svých vlastních slov jsem třeba viděla film, který si absolutně nepamatuji. (A už se stahuje :D)
Rozhodně to byla zajímavá pouť vlastní minulostí. :)

Aliexpress - pouzdra a taštičky

20. dubna 2015 v 10:11 "Recenze"
POUZDRO NA PAS

Sama bohužel pas nemám. Toto bylo myšleno jako dárek pro kamarádku, co se chystá cestovat na druhý konec světa, přišlo mi to jako příhodný dárek. :) Bylo docela napínavé čekat, jestli pouzdro dorazí včas. Ke konci už jsem nevěděla, jestli spíš chci, aby přišlo a já nemusela vymýšlet plán B, nebo aby nepřišlo a já měla takhle pěkné pouzdro pro sebe. :D
No, nakonec to stihlo, ale až jednou budu mít pas, asi si taky jedno takové pořídím. :)

Cena: 2,20 USD
Koupeno ZDE.

Prodejce zboží odeslal 3.3.2015 a ke mně dorazilo 26.3.2015.


KOSMETICKÁ TAŠTIČKA

Má stará milovaná zlatá taštička z Oriflamu už se začala pomalinku rozpadat, tak jsem se porozhlédla a objevila tuhle. Zamilovala jsem se na první pohled, možná je to tím, že je taky zlatá. :)
Přišla super rychle a je naprosto úžasná! :) Je krásně prostorná z příjemného materiálu. Barvu jsem čekala světlejší a víc do zlata než do hněda, ale i tak je skvělá. :)

Cena: cca 3,77 USD/ks
Koupeno ZDE.

Prodejce zboží odeslal 23.3.2015 a ke mně dorazilo 7.4.2015.

Konec světa?

1. dubna 2015 v 2:27 Výkřiky do tmy
Přesně to se mi dnes honilo hlavou celý den. Hned ráno jsem trošku zaspala. To ještě není nic hrozného, jen jsem musela vynechat své ranní cvičení a trošku sebou hodit. Ovšem zbytek dne stál za to..
Když jsem se celá rozlámaná vyvrávorala z postele a roztáhla závěsy, naskytl se mi odporný pohled na šeď, studeno a malý sněhový poprašek. Už to se mi vůůůbec nelíbilo. A to jsem ještě netušila, jak to tam bude vypadat přibližně za hodinu, až půjdu do školy.
Samozřejmě jsem šla v té největší vánici, brodila se po kotníky v neodházeném a neposypaném sněhu, zmítala se ve větru a byla nesmírně vděčná za svou jindy úplně pitomou kapuci, přes kterou nic nevidím a teď mě tak perfektně chránila před tím vším, že jsem ji přímo milovala. :) Došla jsem na autobus, krásně jsem si to načasovala, abych tam zbytečně nemrzla. Jenže kalamita autobus zpozdila a ještě jsem se do něj málem nenarvala, jak jinak. No nevadí, mám přece dost velkou časovou rezervu. Do školy jsem tedy dorazila včas a celá. Ovšem byla jsem jedna ze dvou, co to zvládly. :D Později ještě pár lidí dorazilo, ale hodina v pěti lidech asi vážně nemá moc cenu, takže jsem se po chvíli mohla brodit zase pěkně domů.
To by bylo fajn, kdybych odpoledne tuto cestu nemusela absolvovat znovu. Tentokrát už byl sníh mokrý, odporně čvachtal a klouzal snad ještě víc než ráno.
Později do toho všeho ještě začalo pršet, ale taky občas vysvitlo sluníčko, které podezřele hřálo. A do večera stihly všechny ty hromady sněhu zase roztát, takže z mých plánů jít stavět sněhuláka nebo uspořádat koulovačku taky nic nebylo. :/
Když jsem se pak večer chystala do práce, poslouchala jsem, jak venku děsivě fičí vítr. Stromy se ohýbaly až pomalu na zem, divím se, že žádný nespadl. Cestou mě to málem odfouklo..

Takže abych to shrnula, za jeden den bylo hnusně, hezky, napadl metr sněhu, zase roztál, pršelo, foukal nehorázný vichr, došlo ke spoustě dopravních nehod, vypadla elektřina na spoustě míst..


Myslela jsem, že apríl je až 1. dubna. :D

No dobře, trocha řečí o počasí asi úplně konec světa neobhájí, ale něco jiného dneska opravdu končí. A ani nevím, jestli mám radost, nebo je mi smutno.. Končí má kariéra recepční v hotelu.