Říjen 2014

Ještě žiju! :)

29. října 2014 v 12:13 Výkřiky do tmy
Taky máte pocit, že čas letí nějak rychleji?
Já vím, bude hůř.. :D

Vážně jsem věřila, že o víkendu máknu a udělám konečně pořádný kus bakalářky. Jaksi mi to ovšem nevyšlo. Mám nějakou tvůrčí krizi, pořádně vlastně ani nevím, co chci psát, jak to chci psát, kdy to všechno stihnu.. Vedoucí práce mě nijak nevede, tedy s tím jsem počítala, ale stejně. Mám ze všeho akorát tak nervy a to je teprve konec října.

věčné noční mi taky úplně nepomáhají. Sice mám v práci mnohem větší chuť dělat cokoliv do školy než doma, jenže když se nestíhám vyspat, v noci tam potom akorát usínám a nic kloudného nevyplodím. Druhý den je potom zabitý spaním a už se vezu. :/

Teď taková menší zajímavost. Už jsme málem kupovali dupačky. Naštěstí jen málem, ale teda uf.. Už se mi stalo milionkrát, že se mi to opozdilo o pár dní a tak trochu jsem sama pro sebe plašila co když. Ale vždycky jsem se mohla uklidňovat, že se nemohlo nic stát. Vždycky jsem buď brala prášky nebo jsem byla chráněná jinak. Malá pravděpodobnost je tam samozřejmě vždycky, jenže teď ta pravděpodobnost ještě o něco víc vzrostla. Praskl nám totiž kondom.

Expectations vs reality - my biggest cooking and baking fails

13. října 2014 v 20:56 Záchvaty kreativity
Nikdo není dokonalý, každému se čas od času něco nepovede.. :D Pár takových vtipných průšvihů jsem si vyfotila a tady je porovnání mých očekávání a skutečnosti:

Pizza šneci.. v tomto případě spíš pizza zombíci..

Domácí marsmhallow, táák lákavá dobrůtka.. Vyšlehat tu úžasně nadýchanou sněhovou hmotu se zdálo přímo primitivní, ovšem moje hmota se podobala spíš... posuďte sami.. :D

Bath bombs aneb šumivé voňavé cosi do koupele jsou strašně rozkošné, pokud ovšem nevypadají jako pemza na nohy a po sebelehčím dotyku se hned nerozpadnou.. :D

Prsatý dort pro přítele (z doby, kdy to ještě nebyl jeden z hlavních znaků mimibazaru) byl opravdu mistrovské dílo, dokud se přes noc totálně nerozkydnul..

Na závěr vynikající sušenky, ze kterých se u mě stala jedna velká sušenka přes celý plech. Stane se.. :D

Škoda, že si nefotím úplně všechno, co podělám. Asi s tím začnu, je to vážně sranda.. :D

Ozvěny minulosti..

10. října 2014 v 19:29 Výkřiky do tmy
Zase podzim.. Na opakování ročních období ve skutečnosti není nic zvláštního, přesto vždy, když přijde podzim, derou se na povrch vzpomínky víc než kdy jindy.

Čím to je?

Vyjdu před dům, ofoukne mě studený podzimní větřík, do plic vdechnu pořádnou dávku vzduchu, který podzimem přímo voní a jdu do školy. Mám pocit, jako bych chodila ještě na základku, mám nutkání otočit se a jít tím směrem. Cítím se úplně stejně, jako tou dobou. Jako bych se vrátila v čase. Takový neodbytný pocit, že mě čeká rande na slepo, mírná nervozita.. V podobném počasí jsem randívala nejčastěji, byla jsem tehdy tak naivní a řešila blbosti, je to úsměvné.

Už jsem ve městě a teď mám zase chuť stočit to na zastávku tramvaje a čekat tam, až přijede kamarádka, abychom společně jeli na střední.. Ale to bylo naposledy před pěti lety..

Pak přijedu domů a celá natěšená si stáhnu nový díl Vampire diaries. Už mě to nebere tolik, jako na střední.. Přesto začne hrát první krásná písnička a já si zase vybavím, jak jsem byla zamilovaná v každém díle minimálně do jedné. Poslouchala jsem je pořád dokolečka a znovu mám pocit, jako bych tam byla zpátky.. Vybavuje se mi vše, co mi ty písničky připomínaly. Ještě ke všemu je to tak trochu vzpomínkový díl a tak mě to vcucne zpátky ještě silněji..

Chci si ještě chvilku číst. Knížku, kterou mi půjčil přítelův tatínek. Příběhy tančírny Century. To je přímo trychtýř do minulosti..
Stýská se mi po tanci, né že ne..

A na závěr mě čeká noční směna v hotelu. Už jsem tam rok. Znovu se cítím, jako když jsem tam jela poprvé. Vše se tam změnilo, ale pořád to na mě dýchá tou svou zvláštní atmosférou, i když jen slabě.

...

Můj život je oproti všem těm vzpomínkám úplně jiný, daleko lepší. Nikdy bych nevěřila, že budu taková, že se budu mít takhle a budu mít tohle a tamto, je to vážně neuvěřitelné.
Přesto vzpomínám ráda.
Člověk si tím uvědomí spoustu věcí. :)

První týden za mnou.. kdy že jsou zase prázdniny? :D

6. října 2014 v 19:19 Výkřiky do tmy
Jelikož můj školní rok začal minulé úterý, teprve teď můžu říct, že mám za sebou kompletně celý první týden. Byla to docela pohodička, to uznávám. Většinou jsme končili po pár minutách, jen jsme si řekli něco k podmínkám získání zápočtu a zkoušky. Ale našli se i takoví aktivisti, kteří po nás hned chtěli vědomosti a dokonce vyhrožovali smazáním předešlých zkoušek, protože to přece máme dávno umět. Ale to se dalo čekat..
To hrozné na tom je, že snad na každý předmět musíme dělat nějakou semestrálku, prezentaci nebo protokol, abychom si vůbec milostivě mohli napsat zápočtový test. Místo aby nám nechali dost prostoru pro tvorbu bakalářky, nebo to alespoň nějak spojili. Takhle se budu muset asi rozkrájet, abych všechno včas stihla. :(

Doufám, že (jako zatím vždy) to nebude tak horké, jak to ze začátku vypadá..

Co se týče mé bakalářské práce, zatím stále nemám ani čárku. Ovšem překonala jsem se, pročetla jsem si několik prací na podobné téma a vytvořila jsem si takovou jakože osnovu, o čem bych asi tak mohla psát. To pošlu vedoucí práce a s její frekvencí odepisování budu doufat, že se do státnic vyjádří.. :D

Abych toho náhodou neměla málo, musím ještě k tomu pracovat víc, než jsem si naplánovala, protože tam nemá kdo chodit. A co si budeme povídat, každá koruna se hodí.. Ale trochu mě to samozřejmě štve. Co by dělali, kdyby někdo onemocněl? To by jako celý hotel zavřeli? Jde to tam pěkně do kytek, výplatu dostávám zase s dvouměsíčním zpožděním a ještě si ji musím vydupávat..
Jestli to tak půjde dál, jsem rozhodnutá skončit. Ale co bych dělala potom, to mi není jasné..

Jinak je u mě jedna velká novinka - mám chytrý telefon! :D Nějaký starší LG, ale to je jedno. Má android. Konečně mi funguje wifi, načte se mi každá stránka (bez věčné buzerace, že je paměť telefonu plná), má dobrý foťák i s bleskem a dá se na tom přinejhorším i číst. Samozřejmě jsem si hned musela postahovat Poua, Booa a Toma, i když už to dávno asi není moderní. :D Můj favorit je mimochodem Boo. :D

A další v čem jsem konečně "moderní" - už mám taky ten slavný loom bracelet. :D

Přítelova malá sestřenka mě naučila je plést. Nevím proč, ale představovala jsem si, že je to hrozně složité, že to nezvládnu a že jsem na to už stará, ale překvapivě je to hračka. :D
Hlavně jsem si říkala, že to vypadá hrozně a že bych to ani nenosila, ale když se na to teď tak koukám.. Vlastně se mi to docela líbí..
Že by nová závislost? :D

Škoda, že se nesmím moc rozptylovat, jinak už bych asi taky pletla jako divá. :)

Train - 50 ways to say goodbye

3. října 2014 v 7:44 MUSIC ♫
Zase žádná novinka, pardon. :D

Tu písničku znám skoro nazpaměť. Vždycky se musím smát, když si vzpomenu, jak jsme se ji pokoušely s holkama zpívat.. :D A když jsme se pozastavily nad tím textem. :D
Ale co mě opravdu dostalo, je ten boží klip. (Který jsem viděla až teď, jsem zase opožděná, já vím :D).
Po ránu jsem se dlouho takhle nezasmála. :D