Duben 2014

Barevné obálky

28. dubna 2014 v 17:50 Záchvaty kreativity
Tak mě napadlo, že si zase jednou něco vyrobím. :D Takové roztomilé originální obálky se mohou hodit na spoustu věcí. Ať už třeba do vzpomínkovníčku (teď už tedy spíš vzpomínkovníčku II.) nebo na dárečky, cokoliv..


Lososové s třpytivým popraškem

10. dubna 2014 v 16:38 Nehtíky

Třpytivý poprašek není tak úplně přesný název, ve skutečnosti je to prostě můj oblíbený Stars enamel od Gabriella Salvete nanesený houbičkovou technikou.. :)

EBTG - Downtown Train

9. dubna 2014 v 15:28 MUSIC ♫

HIMYM ♥
Tenhle seriál mě provázel už od dob, kdy se vysílala 2. série. Což bylo tuším v roce 2006? Wau, je to vůbec možný? V té době jsem ještě netušila, jak moc si ho zamiluju.. A teď skončil.. Vůbec nezáleží na tom, že poslední série byly odfláknuté, stejně bylo na každém dílu něco, co mě dostalo. A ten konec.. Měla jsem z toho obavy, protože jsem neslyšela snad ani jediný pozitivní ohlas, ale já jsem z toho úplně hotová. Vždyť je to úplně dokonalý konec!
Tak jsem zatlačila slzičku..
Stejně si to celé budu pouštět dokolečka až do důchodu. :D Je to prostě moje srdeční záležitost.. :)

Nebylo nám to souzeno..

9. dubna 2014 v 8:07 LDR
Vzahu na dálku jsem obětovala skoro rok života. Ovlivňovalo mě to po všech stránkách. Zaplnila jsem tímhle tématem velkou část blogu.. Někteří nad tím kroutili hlavou, jiní nám fandili a rozhodně můžu říct, že několik věrných čtenářů sem chodilo hlavně kvůli tomu. Byli zvědaví, jak to s námi dopadne, povzbuzovali mě a obdivovali a za to jim patří obrovský dík..

Když si zpětně čtu, co jsem tu psala, je mi trochu smutno, že jsem to nedotáhla do konce. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli těm, kteří sem třeba náhodou zabloudí a budou hledat útěchu, budou si chtít přečíst, že i vztah na dálku může fungovat.
Takovým bych chtěla říct jediné. Rozhodně fungovat může. :)

Za rozpad našeho vztahu nemohl ani čas ani vzdálenost ani vyprchaná vášeň ani ochladlé city. Stalo se prostě něco, co mi otevřelo oči. Našla jsem si kluka, který nedokáže udělat kompromis. Kluka, kvůli kterému jsem hned od začátku obětovávala kde co, ale on tomu jen přihlížel a šel si za svým. Byla jsem zamilovaná až po uši, bylo to všechno nádherný samozřejmě. Nemůžu říct, že by ty city vychladly ani teď po té době. Jenže když se zkusím zamyslet a představit si naši společnou budoucnost, vidím jen jeho, jeho nápady, jeho splněné sny a mě, jak mu v tom překážím (nebo vylepšuju, to záleží na úhlu pohledu, ale nic to na věci nemění).
Už to, jak se zachoval už při té naší krizi, naznačovalo, že nebude vůbec takový, jaký jsem si myslela. Jak se zachoval, když zjistil, že je mezi námi konec, tomu nasadilo akorát korunu.

Všechno ohledně našeho vztahu na dálku tu najdete.
..jsou tam útržky našeho příběhu, písničky o vztahu na dálku, možná by se našla i nějaká ta inspirace na dárky na dálku.. Byla by škoda to jen tak bezcitně smazat. :)

A pokud právě prožíváte Váš vztah na dálku, přeju hodně štěstí a držím palce. :) Nenechte se naším koncem vůbec ovlivnit, ten Váš bude určitě šťastný. :)

V jednom kole..

8. dubna 2014 v 13:49 Výkřiky do tmy
To by člověk neřekl, kolik času dokáže sebrat takový vztah. Dokud jsem byla sama a poslušně čekala na víte koho, ..vlastně jsem taky neměla nijak extra hodně času. Tak co se divím, že teď nemám žádný? :D

Jsme spolu s panem teďužsnadkonečněopravdudokonalým ani ne měsíc a už jsem stihla poznat jeho rodiče, babičku, dědu, další příbuzné a známé i nejlepšího kamaráda s přítelkyní, s kterými jsme strávili vtipný večer grilováním a následným hraním aktivit a party alias.. :)
Všichni jsou skvělí a úžasní a vypadá to, že mě mají rádi (dokonce včetně jeho kočky, která se údajně s cizími lidmi nekamarádí).
Já jsem ho seznámila s našima a bráchou a proběhlo i krátké seznámení s jednou z mých kámošek. Ohlasy zatím nemám, ale co se týče našich, docela se jim zamlouval až na takový malý detail, a tím je předsudek ohledně jeho věku. Neměla jsem jim o tom vůbec říkat, třeba by ho pak brali normálně..

O víkendu jsme byli na výletě v Praze. Potřeboval si tam něco pracovně zařídit, tak jsme tu cestu využili k menšímu výletu. Chtěli jsme se projít na Petřín. :) Procházeli jsme se parkem a pak jsme nějakou malinkou lesní cestičkou chtěli projít na "hlavní" cestu k rozhledně. Poslední metr té mini cestičky se mi stal osudným. Najednou mi podjela noha, zakřupalo v kotníku, když jsem se na něj chtěla naivně postavit a získat zpátky rovnováhu, křuplo tam ještě jednou a samozřejmě se mi noha podlomila a tak jsem se hopkavým pohybem řítila z toho pidi kopečku a chudák můj milý se mě pokoušel chytit, ale nějak jsme spolu dohopsali až dolů, než se mi povedlo postavit alespoň na tu zdravou nohu. Musel na nás být opravdu veselý pohled.
Aby toho nebylo málo, začala se mi motat hlava, mžitky před očima, zbledla jsem jak stěna a měla jsem hodně co dělat, abych tam sebou ještě nešvihla. Vážně jsem doufala, že on mě takhle nebude muset vidět.. Ale postaral se o mě moc hezky. :)
Takže na Petřín jsme samozřejmě nedošli, dobelhali jsme se k autu a jeli zase zpátky..
Kotník mi natekl, zmodral, nenechal mě bolestí vyspat, ale teď už se to pomalu zlepšuje, tak snad to bude dobré. :)

A ještě takový malý dodatek ohledně cestovatele. Teprve když uviděl naši společnou fotku, došlo mu, že mezi námi je definitivní konec. To ho donutilo mi po x dnech napsat jedinou zprávu, že teda to takhle bude asi lepší a hodně štěstí do budoucna, ale o chvilku později se pokoušel ze mě hrdinsky na facebooku udělat tu špatnou. Velkého zastání se mu nedostalo. Obdržel pár pro něj možná povzbudivých komentářů, ale to bylo jen od lidí, kteří o tom nevědí absolutně nic, možná ani to, že vůbec odjel.. Všichni jeho bývalí kamarádi (a mí současní :)) se mě zastali a dali mu to pěkně sežrat.. Ale asi si potřeboval nějak zahojit své zraněné ego, tak dělal, že je děsně nad věcí. A vlastně je nad věcí doteď, nepřijde mi, že by ho to nějak mrzelo..

Tahle kapitola je pro mě tedy definitivně uzavřená.