Březen 2014

The window is closed.. :)

18. března 2014 v 9:52 Výkřiky do tmy
Před rokem touto dobou jsem tu psala, jak se mi převrátil život naruby, potkala jsem svou životní lásku, vrhla se po hlavě do neznáma a byla čím dál tím šťastnější..

A teď se historie opakuje. :)

Akorát už do toho po hlavě jít nedokážu.. Nemůžu si to pořádně užívat, když vidím, jak rychle může být všechno úplně jinak. Beru to hrozně s rezervou a je to asi škoda, ale to nic nemění na tom, že se to děje. Vážně se to děje. Opravdu jsem potkala kluka, který se ke mně chová naprosto úžasně, neustále mi říká jak jsem skvělá, krásná a jak pro mě udělá všechno. Dokážeme se spolu bavit naprosto o všem. Bere mě na výlety, otevře mi dveře od auta, vezme mi bundu, abych ji nemusela tahat v ruce a potom mi do ní pomůže, když mi začne být zima, přinese mi jen tak kytici růží nebo se za mnou staví v práci, aby mě potěšil a ještě mi přinese k svačince nakrájené mango, které úplně miluju..
Ještě nesmím opomenout všechny ty krásné chvilky, letmé doteky, pohledy do očí, úsměvy, západ slunce nad větrnou elektrárnou, duha, ta hudba co poslouchá (a jak mi vždycky pustí nějakou pěknou nebo ještě hezčí písničku jen pro mě), a pak taky nezapomenutelné zážitky z perfetkního nápadu "koukat na film" u něj v autě, kde jsem přišla na další spoustu jeho kladných stránek. O:-)
Pak taky jeho představy o společné budoucnosti, které beru už tuplem s hodně velkou rezervou, ale na druhou stranu jim nemám vůbec co vytknout, nic není nereálné. :)
Teď přijde ta šílená část.. ano, známe se teprve týden. A je o tři roky mladší než já.
Nezáleží na tom, samozřejmě že ne ani trochu, jen je to hrozně zvláštní. :)

Musím taky ještě dodat, že se ke mně choval naprosto úžasně, i když věděl o mém "závazku". Vůbec do ničeho mě nenutil. To jen já jsem si najednou uvědomila, že jsem sama řekla "jestli potkám kluka, který bude i třeba jen stejně tak úžasný, jako cestovatel, ale na rozdíl od něj tady pro mě bude, nemám důvod dál čekat.." a on je v několika věcech ještě lepší..

Samozřejmě ho vlastně vůbec neznám (ale koho ano..), kdo ví, co ještě třeba zjístím, ale to je mi teď opravdu jedno. :)



..Tak snad jsem uspokojila těch pár zvědavých, kteří si to žádali. :)

8 měsíců..

16. března 2014 v 11:00 LDR
To je pořádně dlouhá doba.. Zbývají necelé 3 měsíce, než se vrátí.

A já pořádně nevím, co od jeho návratu čekat. To, co se mezi námi za poslední měsíc událo, by se dalo nazvat takovou větší krizí. Což může být ve vztahu normální. Nemusí to nic znamenat. Můžeme si padnout do náruče a pokračovat tam, kde jsme skončili. Nebo z toho můžeme dělat vědu a až se vrátí začínat zase pěkně od začátku, jestli vůbec. A nebo si můžeme najít někoho lepšího a bude.
Stát se může všechno.

Mezi námi je to teď tak, že si jednou za čas napíšeme. Zkrátka podle toho, jak se zrovna potkáme na internetu. Volali jsme si asi 3x. První rozhovor byl ještě takovým vyvrcholením té naší "krize", zbylé dva už proběhly celkem normálně. Když si píšeme, nepadne žádné sladké slůvko ani pusinkový smajlík. Když si voláme a loučíme se, padne sice "miluju tě.." a "já tebe taky..", ale těžko říct, jestli to neříká jen ze zvyku. Já svou odpověď myslela vždycky vážně, i když to samozřejmě nevymaže všechno, co se událo předtím.

Jestli si tam užívá s jinýma, nevím. Nemohla bych mu to mít za zlé, sama mám taky v plánu dělat si, co chci. Zatím jsem ale za celou dobu vůbec nic neprovedla (do včerejška..).

Už je to týden, co o něm nic nevím a tak jsem dovršila svoje tvrzení, že tu na něj čekat nebudu a uvidí se, jestli budu v červnu sama.. Momentálně to vypadá, že sama nebudu..

Je to prostě tak, že asi ani jeden z nás nebude pořádně vědět, na čem je, dokud se neuvidíme tváří v tvář.. Vím to já, ví to on, ví to i druhý on..
Mrzí mě, že nám náš pohádkový vztah nevydržel bez chybičky, ale to je život. Uvidíme, jestli si z něho tu pohádku dokážeme znovu vykouzlit nebo z něj zbydou jen vzpomínky a další zkušenost.
Jsem smířená s oběma variantami.

10 argumentů proti antikoncepci, o kterých se nemluví..

13. března 2014 v 9:23 Malaika hatia
Dobře, možná se o nich tak trochu mluví, ale málo. Kdyby mi někdo v šestnácti řekl, co všechno si kvůli práškům vytrpím... asi bych je stejně brala. :D Protože mi na sobě nezáleželo. Šlo mi hlavně o pohodlí partnera a slepě jsem věřila, že se mi zároveň zlepší pleť.
Teď už jsem se poučila, vážím si sama sebe a tady je 10 důvodů, proč už si HA nikdy nevezmu. Pro případ, že bych snad někdy měla pokušení..

1) Akné
Většina hormonální antikoncepce je předepisována právě na akné. Paradoxem je, že snad v každé z nich je mezi vedlejšími účinky akné uvedeno. Sama jsem začala brát hormony kvůli tomu a částečně to i pomohlo, ale nikdy ne úplně. Dnes si říkám, že možná kdybych přetrpěla pubertu a nechala své tělo, aby se se vším vypořádalo samo, už bych dávno žádné akné neměla.. Takhle jsem se ho nikdy nezbavila a teď po vysazení trpím ještě víc, ale stejně mi to za to stojí. Musím být jen trpělivá..

2) Záněty močáku
Další z vedlejších účinků, o kterém se nemluví. Nikdo mi neprozradil, že je to z antikoncepce ani po tom, co jsem nevysvětlitelně trpěla opakovanými záněty, trpěla ve čtyřicítkách horečkách, málem skončila v nemocnici a přitom jsem neměla vůbec žádný důvod být nemocná. Dávala jsem si moc dobrý pozor, abych měla záda i spodek neustále v teple, hygienu jsem dodržovala, byla to hrozná záhada.. Dokud jsem tu záhadu náhodou nerozluštila.

3) Cysta na vaječníku
To byla hodně nepříjemná zkušenost, nerada na to vzpomínám. Abych to shrnula, skončila jsem v nemocnici na operaci (sice naštěstí jen laparoskopicky, ale stejně). Hrozilo mi, že přijdu o vaječník. Moje gyndařka mě vždycky uklidňovala, že to není nic vážného, pořád mám ještě druhý vaječník atd, ale když jsem byla na prohlídce u primáře, jeho otázka "vy byste asi ještě někdy chtěla mít děti, že jo?" mě docela dost vyděsila. Celé to bylo dost depresivní a i když to bylo jen laparoskopicky, byl to dost velký zásah do těla, který se mi vůbec nelíbil a zotavovala jsem se z toho dost dlouho.
Nakonec všechno dobře dopadlo, alespoň prozatím, ale že by mě někdo varoval, abych zvážila braní HA? Nee, proč? Vždyť se z toho ty penízky tak pěkně sypou..

4) Trombóza
Komu z vás udělala doktorka před předepsáním antikoncepce test na náchylnost k trombóze? Nikomu, samozřejmě. Je to trochu extrém, ale co můžu říct za sebe, krev to ovlivňuje rozhodně. Při zobání jsem pozorovala, že se mi hůř hojí ranky, déle to krvácí a modřinu jsem měla i z toho, když na mě spadlo peříčko.
Speciálně jsem se doktorky ptala, jestli to nemůže mít nějakou souvislost i třeba s tou cystou. Ne. Jasně.

5) Vlasy
Mívala jsem nádherné husté vlásky. Z toho, co mi zůstalo na hlavě po HA se mi chce brečet.. Splihlé cosi, co se hrozně rychle mastí a neustále vypadává, i když už mám nejmíň půlku svých původních vlasů v čudu. Často mám depku, že brzo skončím úplně plešatá..

6) Otěhotnění
Zahrávat si s hormony sebou nese i riziko toho, že nakonec neotěhotníme nikdy..

7) Postava
Po HA se přibírá. O tom se ví, není třeba to nějak víc komentovat.

8) Psychika
Hormony ovlivňují psychiku, není třeba nic víc dodávat. Tohle působí na každého jinak, někdo to snáší líp než jiní, ale faktem je, že zahrávat si s vlastními emocemi pomocí umělých hormonů, to zní docela strašidelně. Nechápu, že mi to dřív nevadilo, byla jsem ke všemu hrozně slepá..

9) Výběr partnera
Říká se, že správného partnera poznáme podle toho, že nám "voní". Když je ale holka na hormonech, tuhle schopnost vybrat si správně tím ztrácí. Nevím, jestli tomu věřím, ale něco na tom určitě bude. Ono díky hormonům často ani nepoznáme, jestli jsme podrážděné jen kvůli nim, nebo kvůli tomu, že nám partner leze na nervy. Navíc ženská se má spoléhat na své instinkty, a když je hormony zabíjejí, není to asi moc fajn.

10) Orgasmus
HA ovlivňuje libido, to víme. Nemusí to tak být u všech, sama vím, že mému libidu prospělo ani ne tak vysazení, jako prostě změna partnera. :D Ale co můžu potvrdit, ten prožitek je něco úplně jiného! Kdo to nezažil, neuvěří..


A to nemluvím o všech vedlejších účincích, které se mě zrovna přímo netýkají, nebo teprve přijdu na to, že se mě týkají. Jsem obklopená holkama, které berou prášky a stejně jako kdysi já si nepřipouští, že by jim mohly škodit. Já to nechci nikomu kazit, psychika je taky mocná. Je lepší si říkat, mě se to netýká, já jsem v pohodě, než si vsugerovávat každou katastrofu.
Každopádně za sebe můžu říct hormony už nikdy víc!

Postupný obraz

12. března 2014 v 11:48 Záchvaty kreativity
Můj staronový přírůstek do pokojíčku, nic extra originálního, ale přesto to není úplně obyčejné. :)
Tenhle trojitý rámeček jsem dostala kdysi dávno od kamarádky, byly v něm fotky nějakých roztomilých mimin a prý, že je to jen prozatím a ať si tam dám, co chci. A já jsem byla tááák strašně dlouho líná tam něco dát. :D
Teď mi padl do oka obrázek z nepoužívaného nástěnného kalendáře, tak jsem ho rozstříhala a vložila ho tam. :)

Celý pokoj mám laděný tak jako lehce do oranžova a ten obrázek má takové svoje kouzlo.. Líbí se mi to. :)

Three Days Grace

9. března 2014 v 22:58 MUSIC ♫
Tak tuhle písničku jsem měla znát tak před měsícem, hezky výstižná.

Let it die

"You blame me but..

It's not fair when you say that I didn't try
I just don't care about you anymore!"



A ty ostatní se mi prostě jenom líbí.. :)


No more



Lost in you

Na roztrhání..

4. března 2014 v 22:48 Výkřiky do tmy
Týjo, co začal letní semestr, jsem se poprvé zastavila a našla si chvilku klidu, neuvěřitelné.

Po tom, co jsem měla každý den zabitý kvůli škole, vibrostationu, ledním bruslím, kolečkovým bruslím, pokecu s kamarádkou nebo pivku s přáteli (na to si rozhodně nestěžuju, spíš naopak si na to až moc zvykám :D je fajn se zase po delší době takhle často vídat), jsem se docela i těšila na víkend. Sice mě čekalo ošklivé vstávání a práce, ale chystala jsem se si tam odpočinout, v klidu si přichystat některé věci do školy a být prostě v klídku a pohodičce. Jenže to se jaksi nekonalo..
Změnilo se nám ze dne na den vedení. Takže nastal šílený zmatek a chaos. A zrovna na mé směně. :(
Místo klídku a pohodičky jsem vyklízela veškeré účetnictví, ani si netroufám odhadnout, z jaké až doby. Všechny ty těžké šanony jsem házela do krabic a ty brutálně těžké krabice jsem pak tahala do takové jedné místnosti. Ruce mám namožené ještě teď a jsem samá modřina, jak jsem se pokoušela s obří krabicí v náručí vymotat z toho pidi prostoru do ještě menšího prostoru a u toho otvírat dveře nohou a vůbec musel být na mě dost komický pohled. Ale proč bych nepomohla. Vždyť přece stejně nemám co jinýho dělat, že jo..
Do toho se mi tam neustále všichni motali, něco řešili, vymejšleli, dělali inventuru.. Sem tam do toho zmatku přijelo i pár hostů.
Po dvanácti hodinách na nohou, totálně zmožená a vyčerpaná, jsem dojela večer domů, padla jsem do postele a nebyla schopná se už ani pohnout. A druhý den to bylo to samé.. Ani se nedá říct, že by mi to díky tomu nějak víc utíkalo.
Tohle už fakt nechci zažít.

Joo, není nad dobře strávený víkend. :D

Co se týče pana cestovatele, už se to všechno tak nějak uklidnilo. Pořád si stojím za tím, že si nezaslouží, abych na něj čekala. Taky jsem už navázala pár nových přátelství, obnovila pár starých.. Ale pořád jsem nic neprovedla. Asi mi stačí vědomí, že můžu, kdybych chtěla. Jenže zatím prostě nechci..
Čas mezitím běží jako blázen, už zbývá jen něco málo přes tři měsíce a je zpět..

Ještě to bude všechno zajímavé..

Mimochodem, proč mi tu všude straší tlačítka To se mi líbí a Sdílet? To se mi teda rozhodně NElíbí..