Únor 2014

Karamelové muffinky

25. února 2014 v 9:36 Sladká pokušení
Karamelové muffinky s úžasným karamelovo-kávovým krémem
(cca 25 muffinů)
Těsto:
400 g polohrubé mouky
1 karamelový pudinkový prášek
prášek do pečiva, kakao
200 g cukru, vanilkový cukr
špetka citronové kůry
250 g másla (tuku na pečení)
340 ml mléka, 4 vejce

Krém:
100 g cukru
200 ml rozpustné kávy
50 ml vody + pudinkový prášek (karamel)
250 g másla



Muffiny: Rozpustíme máslo, necháme ho vychladnout a přilijeme k němu vlažné mléko (aby máslo znovu neztuhlo). V míse smícháme všechny sypké ingredience, za stálého míchání postupně přiléváme máslo s mlékem a nakonec přišleháme vejce.
Těstem naplníme formičky na muffiny asi tak do dvou třetin a pečeme v troubě předehřáté na 180°C 25 minut.

Krém: Nejprve si připravíme vše, co se dá, protože jakmile cukr zkaramelizuje, jde všechno celkem rychle. Takže doporučuji rozmíchat si pudinkový prášek v 50 ml vody a mít ho po ruce a dále si připravit hrneček s kávou, která bude jen čekat na zalití (klasicky 1-2 lžičky kávy v 200 ml hrnečku).
Na suché pánvi nebo v kastrůlku necháme zkaramelizovat cukr. Jakmile nám vznikne hladký hnědý karamel, opatrně ho zalijeme horkou rozpustnou kávou (neustále mícháme!). Trochu nám to vybublá, vyprská, tak pozor na opaření, ale vzápětí se uklidní a pak už je jen potřeba počkat, až se karamel v kávě zcela rozpustí. Nakonec vmícháme rozpuštěný pudinkový prášek a směs nám během chvilky zhoustne. Odstavíme ji, posypeme mírně moučkovým cukrem (aby se neudělal škraloup) a počkáme, až vychladne. Pak už zbývá jen zašlehat změklé máslo a krém je hotový. :)

Recept se možná může zdát na první pohled složitý, ale není tomu tak. :)
Muffinky jsou krásně vláčné a krém je vynikající!

Můj výtvor pro kamarádku k jejím 23. narozeninám :)


Naděje umírá poslední..

22. února 2014 v 19:59 Výkřiky do tmy
Mít dokonalý život, perfektní vztah, úspěchy ve škole, práci i osobním životě.. by byla asi vážně nuda. :D
Ne vážně. Jsou to právě ty největší podpásovky, které z nás dělají silnější osobnosti. Jsem vděčná za všechny hnusárny, co se mi kdy staly, protože právě díky nim jsem dospěla a jsem teď taková, jaká jsem. :)

Nikdy jsem nebyla zastáncem tvrzení, že je dobré se jednou za čas pohádat, aby se "pročistil vzduch". Tentokrát to ale asi opravdu pomohlo.
Zjistila jsem, že vážně nikdy není nic tak horké, jaké se to uvaří. A taky nikdy nic není takové, jak to na první pohled vypadá. Je strašně snadný mít silný řeči na facebooku ve zprávách.. Nakonec ale bylo všechno úplně jinak. Přišla jsem na to, že ty drsný řeči, co mě tolik rozzuřily, vlastně nebyly ani z jeho hlavy. Ne že by to sám přiznal.. Ale prostě za to všechno může jeho psycho rodina a především tedy maminka, která ráda manipuluje s lidmi. :/ Ještě sama pořádně nevím, jestli se s tím někdy dokážu vyrovnat nebo ne..
Každopádně tahle naše hádka mi otevřela oči, odhalila mi některé další věci, které bych se o něm jinak asi jen těžko dozvěděla a taky mi díky ní utekl další měsíc, jako by to byl den.
Akorát pořád vlastně nevím, na čem jsem. Je kolem toho všeho ještě spousta otazníků.

Po tom našem dlouhém vzájemném napadání se ve zprávách jsme si včera konečně zavolali. Byla jsem rozhodnutá mu říct, že pokud ty kecy co psal, myslel vážně, tak ať už se ani nevrací.. Jenže pak jsem právě přišla na to, že ty silný řeči byly jen řeči. Zněl úplně jinak, prostě jako on. Ty zprávy, jako by za něj psal někdo cizí. Proč asi.. On zase na oplátku přišel na to, že já to myslela naprosto vážně a fakt to podělal. Jsem ráda, že jsem zněla sebevědomě a měla jsem i takhle "naostro" plno argumentů a prostě jsem si nenechala nic líbit..
Když jsem ze sebe konečně všechno dostala i takhle nahlas, neskutečně se mi ulevilo.. Ten rozhovor se nakonec plynule změnil v normální povídání, jako by se nic nestalo. Jenže teď vím, že už si konečně i on uvědomil, že se něco stalo a o to mi vlastně celou dobu taky šlo. Aby mu docvaklo, že mě nemůže brát jako samozřejmost..

Moji naivitu a růžové brýle mi už nikdo nikdy nevrátí, ale i přesto tomu začínám dávat pomalinku polehounku zase naději. Teď už alespoň vím, co můžu čekat.

Jen škoda, že si to nepodělal jen u mě, ale u celé partičky, a tak to zatím vypadá, že pokud přijede a budeme pokračovat tam, kde jsme přestali, buď přijdu o bandu skvělých kamarádů, nebo mezi nimi budu pendlovat.. :/
Ale nebudeme předbíhat, že? I když se to krátí, pořád je to ještě všechno v nedohlednu a kdo ví, co všechno se za tu dobu ještě změní..

Cestovatele už nikdy víc!

18. února 2014 v 14:57 Výkřiky do tmy
Mezi námi bylo něco výjimečného. Něco, co jsem nikdy nezažila a vím, že už ani nezažiju.. Jak se z toho mohlo stát najednou tohle? To nechápu..

Nejdřív mi ublíží tak nehorázným způsobem a pak tomu ještě nasadí korunu, když to všechno nakonec obrátí proti mě. Je to vůbec možný? On přece nemá důvod vracet se dřív. Já jsem s tím do toho vztahu šla, takže teď nemám právo mu do toho kecat. Vlastně nemám vůbec právo být naštvaná a uražená. Nakonec můžu být ráda, že se vůbec vrátí po tom roce, protože už má samozřejmě naplánovanou spoustu dalšího cestování.. Ale on kvůli mně chtěl přijet a milostivě počkat, až dostuduju, než zase pláchne a tentokrát mě vezme s sebou. Já jsem tak hrozná, že si toho nevážím.. Jsem tak neohleduplná, že chci mít normální vztah a nestačí mi si občas napsat pár písmen. A měla bych se začít snažit, nebo se nevrátí vůbec, vždyť mu to může být jedno, on má ještě spoustu zemí na procestování..
To určitě! Já už na to prostě nemám sílu.

Jak to, že se z dokonalýho kluka stalo tohle?! Monstrum posedlý cestováním, který nejen že neumí udělat kompromis, ono ani neví, co to vůbec je! Řekne mi, že to co je kompromis pro mě, není kompromis pro něj. Je to vůbec normální? Kompromis je o tom vzdát se něčeho, i když se nám to nelíbí. Ne, že řeknu, že mi to nevyhovuje a tak to není správnej kompromis..
Já se mu na to cestování můžu taky vykašlat, můj sen to není.. Ale jela bych s ním.. To je sakra ten kompromis, ale opravdu je nehodlám dělat jediná! Ať se snaží sám, nebo prostě sbohem..

!!!

Mám chlapů až do smrti dost! Nikdy nebudu schopná někomu znovu věřit. Když mě může takhle zklamat i moje životní láska, jak to nemám očekávat od ostatních? Já tak strašně věřila, že nejsou všichni stejní.. Ale jo, jsou..
Závidím všem zamilovaným, kteří mají pořád ještě růžové brýle..

Zase je ale fajn vědět, jaký opravdu je. Teď už ve mně nezůstal ani kousek naivity..

Třpytivé houbičkové ombre

14. února 2014 v 12:27 Nehtíky

Po dlouhé době mi má oblíbená houbičková technika vykouzlila zajímavé nehtíky..
:)

(Stars Enamel + nějaký fialový lak)


Leháro..

13. února 2014 v 18:05 Výkřiky do tmy
Nevím, jestli má vůbec cenu se tady "chlubit" úspěšně dokončeným zkouškovým, když mi to trvalo skoro až do posledního dne a proto si užiju prázdniny celých 5 slovy pět dní :D ale dobrá..
Mám to od úterka za sebou! :D
Všechny zkoušky jsem zvládla napoprvé a průměr mám nějak kolem 2.. Ne že by na tom záleželo. :D Když to tak vezmu, prázdniny jsem si užívala tak nějak průběžně. Vždycky jsem si po zkoušce odpočinula a nezanedbávala jsem ani sebe, ani přátele, ani ty naše různé akcičky a vlastně ani práci.. :) Že jsem si občas znepříjemnila život učením, to už je detail. :D

Hned v úterý jsme to doma náležitě oslavili. Otevřeli jsme si růžový sekt a jako správní slaviči jsme ho rovnou půlku vylili na stůl (trošku to vypěnilo, noo :D). Jako kompenzace tedy padla ještě lahvinka vína. :) Když už jsme všichni seděli tak hezky pospolu, řekla jsem našim o svém rozhodnutí ohledně mého "milého". Věděli sice o těch letenkách a že mě to naštvalo, ale o mých ostatních rozhodnutích ne, s tím jsem se do té doby svěřila jen přátelům.
Tatínek se zastal mě, maminka se zase lehce zastávala opačné strany.. Ale pěkně jsme si o tom popovídali.

A co se týče jeho, od mého rupnutí nervů jsme spolu moc nekomunikovali. Buď neměl internet, nebo jsme se míjeli. Prohodili jsme spolu sotva pár jen takových trhaných vět.. Chtěl si zaskypovat, já tam zrovna nebyla. Když se delší dobu neozval, zeptala jsem se ho, co potřeboval a on že nic, že se chtěl jenom zeptat jak se mám, ale že to už je asi jedno a jestli budu mít čas večer. Řekla jsem, že asi jo..
A večer jsme se konečně neminuli..
Bavili jsme se spolu úplně normálně. Řešili jsme opravdu akorát to, jak se máme, co tam poslední dobou dělal, co jsem dělala já a tak, bez nějakých sladkých řečiček. Řekl mi, že zrovna zase odjíždí dál a nejspíš bude opět bez internetu (fajn, je mi to fuk). Nakonec jsme se nejdřív suše rozloučili, ale on pak po chvilce dodal: "miluju tě.." Chvíli bylo ticho.. Povzdychla jsem si a potichu jsem řekla: "já tebe taky.." :/
Byla to pravda..
Ale vůbec nic to nemění.

S odstupem času mi došlo, že on možná ani tu naši hádku nebere vážně. Myslí si, že to byl jenom nějaký můj výlev a že se z toho takhle rychle oklepu..
Ať si myslí, co chce. Já nemám potřebu to s ním nijak dál rozebírat, své jsem mu k tomu řekla a žádná slova na světě můj názor nezmění, jedině činy, proto si tím už nehodlám kazit náladu..

Na jednu stranu si přijdu jako hrozná mrcha, ale na tu druhou se cítím sakra dobře! :)

Zatím jsem nic neprovedla, ale už jen ten pocit, že můžu, mi dává takovou hezkou naději. :) A řekla bych, že díky tomu ty zbylé 4 měsíce utečou jak nic..
A pak se teprve všechno uvidí..

Prstýnek - Eiffel tower

11. února 2014 v 23:01 Záchvaty kreativity
Dáreček k narozkám pro kamarádku, která miluje Paříž a Eiffelovku. :)

Sadu na výrobu prstýnků jsem dostala kdysi dávno jako malá a nikdy by mě nenapadlo, že to takhle skvěle využiji. :D
Na průhledný oválek se zespodu přilepí vytisknutý obrázek (nebo se něčím pomaluje..). Já jsem si vytiskla malou Eiffelovku. Pak jsem k tomu vteřinovým lepidlem přilepila nastavitelný kovový kroužek a bylo hotovo. :)
Jak dlouho tento prstýnek vydrřží vcelku, netuším.. Ale na pohled vypadá pěkně, a když si na něj bude dávat aspoň trošku pozor, mohl by chvíli dělat parádu.. :)

Hlavně je to přece dárek od srdíčka. :)

"The window is open..."

9. února 2014 v 0:50 Výkřiky do tmy
Je mi tak nějak dobře. Možná je to tím, jak jsem ze sebe dostala všechno, co mě doteď dusilo. Možná už prostě nemůžu být zničená víc.. Prostě je mi fajn. Cítím se svobodně, nezávisle, v pohodě..
Mám takový příjemný pocit, že už může být jedině líp. :)

Jsem zkrátka ráda, že jsem si dupla, ať už to dopadne jakkoliv..

Ironií je, že se nám blíží Valentýn.. Ne že bych ho někdy nějak extra prožívala, jen prostě.. je to poprvé po 8 letech (je to vůbec možný??), co jsem na Valentýna sama. A kdo ví, jestli to není náhodou ještě dýl, nějak mi ta dávná minulost už splývá..
Kdo zná HIMYM, nadpis článku to vystihuje naprosto přesně. Už od prvního shlédnutí toho daného dílu jsem přemýšlela, jestli se mé okno vůbec někdy otevře. A skutečně se od té doby neotevřelo (je to přes 4 roky..). Ale teď? Neřekla bych, že je přímo otevřené. Je spíš tak nějak pootevřené a já vyčkávám, jestli ho někdo otevře dokořán nebo ne. A když ne, počkám si do června, až na něj zaťuká on.. Jestli o to ovšem bude mít ještě zájem..

V pátek jsem byla na plese. Původně se mi tam vůbec nechtělo, ještě ze začátku jsem měla sto chutí se sebrat a vypadnout, ale nakonec se všechno obrátilo a byl to skvělý večer. :) A to jen díky mé skvělé kamarádce, bez které nevím, co bych dělala. ♥

Sobotu jsem plánovala strávit nad učením, jenže mě z toho vytrhla má bývalá budoucí švagrová (jo, zní to trochu divně..) a kamarád. A tak jsem šla na návštěvu do jejich nového hnízdečka lásky, které si zařídili teprve před týdnem kousek ode mě. Mají to tam moc pěkné. :) Ještě ne úplně hotové, ale už se to rýsuje a já jim jen tiše závidím..
A už jsem ze všeho natolik otupělá, že mi ani nepřišlo nijak divné trávit s nimi romantický večer ve třech u vínka, čokoládového fondue a filmu až do pozdních nočních hodin. Nakonec mě ještě doprovodili až domů. A zítra nejspíš půjdeme na brusle..

Mé staré já by tohle asi nerozdýchalo, smutnělo by, užíralo se a po večerech plakalo do polštáře, ale to skončilo.. Obrnila jsem se a je ze mě zase o něco silnější osobnost. Jsem na sebe hrdá. :)

Všichni jsou na mě hrozně hodní, přijde mi, že si to snad ani nezasloužím.. I ve středu mě na naší pravidelné sešlosti podpořili a zvedli mi tak náladu. Ani nedokážu vyjádřit, jak moc si toho všeho vážím..

Teď jenom čekám, jak se všechno bude vyvíjet dál..

Fifth Harmony - Miss Movin´ On

8. února 2014 v 10:49 MUSIC ♫
Sluchátka do uší, zatnout zuby a s hlavou vztyčenou vyrazit vstříct (snad) lepším zítřkům..



My lips are saying goodbye,
my eyes are finally dry!

I'm not the way that I used to be. I took the record off repeat.
It killed me but I survived and now I'm coming alive!
...
I was such a good girl,
so fragile, but no more!!!


6 měsíců 19 dní a několik hodin...

4. února 2014 v 23:16 LDR
Tentokrát nenapíšu po měsíci. Od minulé rekapitulace se toho odehrálo spousta a nic moc pozitivního.
Dnes nastal zlomový moment. Zlomilo se to především ve mně a ráda bych se z toho vypsala..

Od okamžiku, co se nám náš vztah na dálku přehoupl přes půlku, to ve mě začalo čím dál víc bublat. Užíralo mě, že já tady poslušně čekám, zahazuji svoje mládí, které mi nikdo nikdy nevrátí a on si zatím v pohodě užívá cestování.. Už dřív jsem se mu snažila naznačit, co mi vadí a proč, ale nikam to nevedlo.. Byla jsem trpělivá, všechno jsem překousla a v rámci možností jsem ho i podporovala, ale každý pohár trpělivosti jednou přeteče a ten můj už přímo vytryskl..

Sepsala jsem svoje myšlenky do dlouhatánského vzkazu, který jsem mu poslala. Vypsala jsem se z toho, co mě trápilo, vysvětlila jsem mu, jak se cítím a hlavně jsem se odhodlala ho požádat, aby se zamyslel, jestli už toho cestování náhodou nebylo dost a jestli by se mu nevyplatilo pro mě taky něco obětovat. Nechtěla jsem víc než pár měsíců. Není to zas tak velká prosba vzhledem k tomu, že já už jsem mu obětovala půl roku a bylo jasné, že ještě nějakou chvíli tomu budu muset dát..
Vím, že jsem mu už na úplném začátku zkazila plány, neměli jsme se vůbec dávat dohromady, měl prostě odjet a neohlížet se na nic a na nikoho, jenže se stalo. A tím vznikla pro nás oba určitá zodpovědnost. Jsme ve vztahu, který pro nás oba hodně znamená. V každém vztahu je důležité udělat občas kompromis..
Myslím, že jsem mu to vysvětlila opravdu jasně a srozumitelně. Podle toho, jak na to reagoval, si to vzal k srdci a mně se na chvíli ulevilo. Jenže jen na hodně krátkou chvíli..

Before I die... II.

3. února 2014 v 9:11 Before I die
Zase se mi v hlavě nahromadilo pár věcí, které si jednou prostě musím splnit. Možná bych si měla začít vymýšlet něco jednoduššího na splnění, ale tak co.. :D O to lepší to potom jednou třeba bude.. :)


Nádherně modře svítící voda? Chtěla bych ji vidět na vlastní oči, sáhnout si na ni, třeba v ní i plavat.. :D
Tenhle plankton mě fascinuje..