Leden 2014

Happy birthday :)

31. ledna 2014 v 20:59 Malaika hatia
Dnes je 31. 1. 2014. Přesně před rokem touto dobou vznikl můj milovaný blog. Co se mi honilo hlavou, když jsem ho zakládala? Spousta šílených myšlenek, které si nechám pro sebe..
Prozradím, že původně měl tento blog sloužit jen ke zveřejňování povídek, ale nakonec jsem od toho upustila. Měla jsem už sestavený design i uspořádané rubriky, ale najednou jsem si to prostě rozmyslela a chtěla ho smazat. Nějakým záhadným způsobem se mi to však nepovedlo a já jsem tomu dodnes vděčná. :)


Jednoho krásného dne (asi tak o měsíc později) jsem na internetu hledala inspiraci. Konkrétně jsem zrovna objevila houbičkovou techniku lakování nehtů, ale netušila jsem, jak se to dělá, takže jsem googlila. A tak jsem se dostala na jeden nejmenovaný blog, který se mi zalíbil. Pročetla jsem většinu článků a slečna blogerka vypadala strašně mile a "normálně". Stala se mou inspirací (a dodnes její blog čas od času navštěvuji).
Uvědomila jsem si, že blog je přesně to, co by mě bavilo. Potřebovala jsem nějaký svůj koutek, kam bych si ukládala všechny možné fotky, své výtvory i myšlenky.

I´m brOKen..

30. ledna 2014 v 17:56 Výkřiky do tmy
Poslední dobou vypadám po probuzení přesně jako tenhle méďa. Jenom se překulím na bok, zachumlám do peřiny, smutně koukám a říkám si, jaký mám vůbec důvod vstát? :(
Nějak se už nedokážu radovat z maličkostí jako dřív. Nahromadilo se toho moc a zase mám takovou svou krizi, kdy bych se nejradši na všechno vykašlala. Nic nemá cenu..
Ani ty zkoušky tolik neprožívám, jen tak proplouvám. Zvládám je, protože mám takovou smůlu v lásce a všem ostatním, že by snad ani nešlo pohořet ještě v něčem dalším..
Achjo..

Jedna z mých nejlepších kamarádek se dala dohromady s mým bývalým.. Je to strašně zvláštní. Zase se dostávám do úplně debilní situace, kdy nevím, jak se mám ohledně toho vůbec cítit. Oba je mám moc ráda, přeju jim jen to nejlepší a věřím, že jim to bude klapat.. Jenže přece jen to byl jeden z mých prvních vztahů, první takový opravdovější. Byla jsem ještě na střední, vydrželo nám to 8 měsíců. Je to už vážně dávno, ale stejně si pamatuji naprosto přesně všechna naše poprvé a různé detaily, které by v téhle situaci bylo možná lepší zapomenout. :D Ale já na to všechno vzpomínám ráda, bylo to vážně strašně fajn. Stali se z nás dokonce dobří kamarádi, i když jsme se spolu za ty roky bavili tak nějak s přestávkami. Vždycky si máme co říct a můžeme se spolu bavit o všem, je to, jako by mezitím žádná doba neuplynula.. Radovala jsem se, že teď právě znovu nastalo to bavící období. Samozřejmě jakmile jsem je seznámila, našim konverzacím byl konec.. :/

Zítra mám jít na jeho oslavu narozenin. Kamarádka se bojí, že by tam byla odstrčená, když měli zatím jen jedno rande a nikoho tam nezná a on se bude chtít bavit se všemi, takže jí mám dělat společnost..
Nějak nevím, jestli jsem zrovna teď v situaci, kdy bych měla sílu dívat se na čerstvě zamilovaný páreček. :(
I když jsem za ně za oba strašně šťastná, prostě.. Je toho teď na mě moc.. :(
Na druhou stranu ale zase uvítám nějaké rozptýlení, ve středu to rozhodně pomohlo. :D
Třeba to nakonec nebude tak hrozné..



Stars Enamel - Brown sugar

27. ledna 2014 v 12:01 Nehtíky

Po dlouhé době jsem si udělala radost a koupila jsem si ve slevě trošku dražší lak (alespoň na mě dražší, obvykle se v takových věcech hrozně odbývám). Stál mě 62,90, ale rozhodně stojí za to. :)
Je to odstín brown sugar od Gabriella Salvete.

Díky své barvě je takový decentní, ale zároveň se tak krásně třpytí, už se nemůžu dočkat, až si ho vezmu na ples. :D

Nebýt té ceny, tak už mám i ostatní brášky. :D


Radosti a starosti

25. ledna 2014 v 17:52 Výkřiky do tmy
Ten čas ale letí. V pondělí jsem se najedou probrala a došlo mi, že už je "tohle" pondělí a ne ještě pořád to minulé. :D Vím, že to zní divně, prostě jsem nějaká zmatená. A ani se nenaděju, už je tady skoro další pondělí.. :D
To zkouškové mi dává zabrat. Ale musím se pochlubit, tento týden jsem zvládla nejobávanější, nejhorší, nejtěžší zkoušku s nejnižší úspěšností (z které bylo vyhozeno i pár těch nejchytřejších!) šla jsem se tam jen tak jakože podívat a ono se mi to povedlo dát hned napoprvé a rovnou za 1 !!! :D

Ještě teď, když si na to vzpomenu, mám strašnou radost s musím se usmívat. :)

Do příští zkoušky mi zbýval ještě minimálně týden (nebo dokonce dva, pokud se nevejdu na termín), takže jsem si dala od učení pauzu, pořádně jsem si užila středeční akci a vůbec jsem teď trávila hodně času s přáteli nebo s rodinou. :) A nebo v práci.. Teď tu zrovna například sedím a pěkně mrznu. :/ Topí se tady a mám na sebe namířený ještě přímotop, ale stejně to jaksi nestačí. Je mi trapné sedět tu v bundě, ale asi k tomu budu brzo donucena, je to o zdraví.. A zítra mě to čeká znovu. To už se samozřejmě nabalím, i když ještě nevím jak..

Jinak už je to týden, co jsem naposledy mluvila se svým Novozélanďanem. Sliboval, že si před tou jeho cestou ještě zaskypujem, ale nevyšlo to. Takže jsme se ani pořádně nerozloučili.. Slibovaný internet v mobilu mu nefunguje a sms mi od něj chodí poškozené.. Jsme na tom stejně, jako na začátku. :( Párkrát se ozval z nějakého placeného internetu, ale je prý hrozně předražený..
Jsem na něj kvůli tomu pěkně naštvaná. Posledních pár týdnů se tam víceméně flákal a nemohl si zkontrolovat, jestli mu ten internet bude fungovat? Náš jediný možný způsob komunikace.. A ty smsky si měl vyřešit už dávno, nebo mi alespoň tvrdil, že si je vyřeší a taky skutek utek. Všechno to má strašně na háku a to se mi vůbec nelíbí.
Už jsem si zvykla, že jsme bez fyzického kontaktu. Tím myslím, že už se nehroutím při myšlence na něj, prostě jsem s tím smířená, nějak extra se mi nestýská, ale pořád jsem měla tu každodenní útěchu v podobě psaní si s ním.. Teď padá i tohle. A mně se zdá, že ani to mi nějak žíly netrhá na to, že teď je přesně ta část měsíce, kdy jsem vždycky mívala svou krizi.. Jestli si zvyknu být bez něj úplně, proč bych pak vůbec měla chtít, aby se vracel? Vždyť to by byl ten nejsnazží rozchod vůbec. :D Tohle by si měl laskavě uvědomit.. Nestýská se mi, protože už si skoro ani nevzpomínám, jaké to bylo, když tady byl.. Těžko se to vysvětluje, ale přirovnala bych to právě k pocitu po rozchodu, kdy už vám ten druhý najednou nechybí..
Dobře, asi se dá říct, že tu krizi vlastně mám, to jsou zase myšlenky.. Achjo.. :D

Hormony? Ne, dík...

20. ledna 2014 v 7:05 Malaika hatia
Jen kdyby to bylo tak snadné..
Je přece tak pohodlné vzít si jednou denně malinký prášek a být v klidu. Mít krásnou pleť, pravidelnou a slabou menzes, nestresovat se po každém sexu, kdo by to nechtěl? Jak tohle může někdo odmítnout?
Taky jsem si tohle všechno říkala a byla spokojená. Přišlo mi to naprosto normální, dokud jsem konečně nezjistila, co opravdu je normální. Ale k tomu se dostanu. :)


Tohle povídání slouží jen k zamyšlení. Není to žádná manipulace a nechci tím ničeho dosáhnout. Je to má osobní zkušenost s tímto tématem. A proto sama moc dobře vím, že každému přijde normální to, co se odehrává v jeho blízkosti. Já byla (a pořád jsem) obklopená kamarádkami, které braly antikoncepci a nikdy by je nenapadlo ji zpochybnit. Ale když jsem začala poslouchat i ostatní názory, nejen ty, které se mi líbí a jsou pro mě pohodlnější, nestačila jsem zírat..

Jak to všechno začalo?
Bylo mi čerstvých 16 let. Puberťačka se vším všudy. Obličej jsem měla poďobaný jak blázen a nic na to nepomáhalo. Už jsem začínala být vážně zoufalá, jenže pak jsem si našla kluka. První takovou vážnější známost.. Ze začátku to bylo všechno samozřejmě jen takové "nevinné", jenže pak se mi naskytla úžasná příležitost skoncovat s beďarama jednou pro vždy. Jeden důvod mamce nestačil, aby mi povolila antikoncepci. Ale tohle už byly dva dost dobré důvody a tak mi vysvitla naděje. :)
Dostala jsem tenkrát Vreyu a byla jsem z ní nadšená! Stála jen necelé čtyři stovky na tři měsíce, akné mi postupně krásně mizelo, měla jsem to jen čtyři dny a jen slabounce a žádné vedlejší účinky jsem nepozorovala.. Prostě sen.

Po pár letech se nám změnila gynekoložka. Když zjistila, jak dlouho už Vreyu beru, zhrozila se.
Je prý zbytečně silná a je dobré prášky občas střídat a kdesi cosi. Bála jsem se, že se mi akné vrátí, tak mi doporučila Belaru. Která stojí 3x tolik! Ale slibovala ještě daleko hezčí pleť a taky vlasy a nehty..
Vidina toho všeho mi zatemnila mozek a já do ní i přes tu cenu šla. Když je tak drahá, tak přece musí stát za to, ne? Stejně všem přišlo divné, jak je Vreya levná..

Carrot cake

19. ledna 2014 v 21:53 Sladká pokušení
Prostě obyčejný jednoduchý mrkvový dort :)

Těsto
3 vejce, 230 g cukru
250 ml oleje, 200 ml mléka
230 g hladké mouky
prášek do pečiva
lžička perníkového koření
250 g nastrouhané mrkve

Krém
500 g tvarohu, 100 g másla
cukr, vanilkové aroma

Půl je hotovo, s (ne)chutí do další půlky.. :/

18. ledna 2014 v 21:37 Výkřiky do tmy
Tak mám za sebou nejen půlku svého úžasného vztahu na dálku, ale taky půlku zkouškového (teď může přijít ta horší půlka, jej! :/).
Zatím se mi nějakým záhadným způsobem dařilo všechny zkoušky zvládnout na poprvé, i když to bylo asi docela o štěstí.
Ale kdy taky zkouškové není o štěstí..
V pondělí mě čeká angličtina a hned v úterý jedna pěkně těžká (přímo nechutná) zkouška. A do toho ještě obíhání a zařizování kvůli zápisům do indexu a odevzdání posledního protokolu, krásné vyhlídky..
Kromě toho se ještě musím psychicky připravovat na další dvě úžasné zkoušky..
Jak já tohle období nenávidím! :(

Abych se ze všech těch zkoušek nezbláznila, musím samozřejmě občas taky relaxovat a odreagovávat se. Dneska jsme byly s mamkou v kině na Něžných vlnách. :)
Bylo to moc hezké. Pěkně jsme se zasmály, ty některé hlášky nebo spíš celé ty situace neměly chybu! :D Do toho tam chvilkami hrála nádherná klavírní hudba, nechyběla ani trocha té romantiky.. Strašně se mi to líbilo. Takový hezký únik do úplně jiné reality a přitom to všechno bylo tak ze života.. :)



Teď už musím rychle skočit do postýlky a co nejdřív usnout, abych zítra vstala zase v tu ošklivou hodinu do práce.. Jen se modlím, aby nebyl moc frmol a já se stihla ještě alespoň trochu učit. Doufám, že se tam k tomu dokopu líp než doma. Tady je totiž pořád spousta "důležitějších" věcí aneb ať žije prokrastinace. :D

Ochutnávací sny

17. ledna 2014 v 13:28 Before I die
Miluju jídlo. ♥
Ráda zkouším nové recepty, různé neobvyklé kombinace.. Strašně ráda vařím cizokrajné speciality,
ale co je mi to platné, když pořádně nevím, jak to má chutnat.. Proto mám několik svých chuťových snů. :)



Tohle srhnuje vše. :D
Chtěla bych chutnat všechna možná jídla všech možných zemí.
Jediné, co netoužím ochutnat, jsou brouci, pavouci apod.