Listopad 2013

Just be happy, enjoy that feeling... :)

29. listopadu 2013 v 8:47 Výkřiky do tmy
Ráda bych se tu po delší době pochlubila s několika svými malými úspěchy a radostmi. :)

První věc se týká mé postavy. Než jsem začala brigádničit jako recepční, spousta lidí mě varovalo, že tam přiberu. Docela jsem se toho bála. :D Kupodivu se nějak stalo, že v práci nemám vůbec chuť k jídlu. Většinou to dopadne tak, že mám takový očistný den, kdy piju jen vodu a dám si maximálně něco lehčího jako salát nebo zeleninu a ovoce. Je to super. :)
A postupně jsem si přivykla jíst menší porce i ostatní dny. (Není to, že bych se nějak omezovala. Spíš jsem se dřív docela přejídala a teď jím konečně normálně.)
Zároveň jsem začala chodit na Vibrostation. Tyto dva fakty způsobily, že se mi krásně zlepšila postava a to v podstatě bez práce. :D
Na Vibrostationu slibují výsledky viditelné po 14 dnech. Já jsem se už po třech dnech vešla do svých malých kalhot. :D Pořád jsem teda neměla moc zpevněné břicho, ale stejně jsem si každý týden musela udělat novou dírku do pásku, moje klasické džíny mi začínaly být hodně volné a teď už pomalu začínají být volné i ty malé kalhoty. :)

Když to shrnu, po Vibru bych správně neměla zhubnout na kila, ale jen na centimetry. Já mám po necelém měsíci o pět kilo míň a centimetry ubyly viditelně také.:)

Mám ze sebe hroznou radost. :)

Další věcí je můj nedávný svátek. Snad nikdy jsem si tuhle událost tolik neužila jako teď. :)
Začalo to hned v můj svátkový den. Po celém dni ve škole a následném posezení s kámoškou, která mi k svátku dala pouzdro na doklady :D na mě doma čekalo překvapení..


Nádherná kytice devíti rudých růží, kterou mi zařídil miláček až ze Zélandu. ♥


Úplně mě to dostalo. :) Nejsem na to zvyklá. V životě jsem dostala maximálně třeba jednu růži na výročí nebo na Valentýna, ale tahle gesta jako doručení květin s pěkným vzkazem až domů, to prostě může vymyslet jen on.. :)

Letos s oslavou svátku rozhodně netroškařím. :D Ještě ten den jsme poseděli u vínka s celou rodinou. Bylo to jen takové chvilkové posezení, ale bylo to fajn. :)
První větší oslava přišla ve středu. Z toho jsem taky pořád ještě naměko. :D Už jen z toho, že to vůbec chtěli slavit. :) Dostala jsem puzzle s krtečkem :D, potom pěkný džbánek (do výbavy :D), který mi nechali rovnou natočit pivem a nakonec plnou dárkovou taštičku sladkostí, protože se prý už moc ztrácím před očima. :D Což mě potěšilo hned dvakrát (za prvé mám zásobu sladkostí a za druhé je opravdu vidět, že jsem zhubla :D).
Včera proběhla taková menší předoslava v podobě posezení u piva s kamarádkami (a nakonec i pár muži :D), což bylo taky hrozně fajn. :)
V sobotu mě čeká velká rodinná oslava.

Je jasné, že jsem toho tento týden moc nenaspala. :D Jak kvůli celému víkendu strávenému v práci, tak kvůli nekonečným oslavám, které budou pokračovat ještě i příští týden! Protože budu mít rovnou narozky. :D

Jsem z toho všehno vyčerpaná, nevyspalá, ale zároveň moc a moc spokojená.
:)

Rednex - Wish you were here

28. listopadu 2013 v 17:40 LDR songs

Když nám dneska na angličtině pustili tuhle písničku, byla to docela podpásovka.. :/
Nějak mě to dostalo, musela jsem trošku zatlačit slzičky a po zbytek hodiny jsem byla mimo..

(ale jinak mám spoustu důvodů k radosti, až budu mít konečně chvilku času, sepíšu je. :D)

Cikán černý...

24. listopadu 2013 v 19:20 Výkřiky do tmy
Poté co mi vedoucí ještě jednou speciálně zavolala, aby mi sdělila, že shlédla zbytek záznamů (jako to doteď neviděla všechno a je si jistá, že mi tu peněženku nikdo nemohl vzít?) a oznámila mi, že ani na tom zbytku nic nenašla, jsem si chvíli připadala opravdu jako cvok.
Když jsem jí už asi po stopadesáté řekla, že jsem si ale jistá, že do hotelu jsem stoprocentně přišla s peněženkou a tak nechápu, že to tam není vidět, odbyla mě, že mi to na příští směnu připraví a můžu si to tam najít sama. :/
(Nechci jí zase tolik křivdit, byla na mě docela milá, ale výsledek je stejný, jako kdyby nebyla..)

Tak jsem se tedy na ty kamerové záznamy pořádně podívala a tadáááá. Nečekaně to tam je úplně jasně vidět!

Přišlo dítě. Těžko říct, jestli holka nebo kluk, mělo to takové polodlouhé tmavé vlasy a bylo to moc mladé, aby to šlo poznat. Každopádně to bylo černý jak bota. Obešlo to recepci, obhlédlo si to tam, potom si to otevřelo vrátka a prohrabalo mi to kabelku. Peněženku si to strčilo za mikinu a odešlo, jako by se nechumelilo..
Byla jsem z toho v šoku. Jedna věc je vědět, jak to asi bylo a druhá je vidět na vlastní oči, jak se někdo cizí (a ještě k tomu dítě) hrabe v mých věcech a jen tak si prostě krade! Jsem asi moc poctivá, aby mi to přišlo tak normální jako asi někomu..

Ale teď přijde ta pecka.

Evan and Jaron - The Distance

22. listopadu 2013 v 20:24 LDR songs

...I crawl up in the corner to watch the minutes pass.
Each one brings me closer to the time you're comin' back...

Jsi šťastný? Buď bez obav, to přejde..

21. listopadu 2013 v 23:09 Výkřiky do tmy
Ukradli mi peněženku. Jo, člověk si myslí, že už si toho zažil dost, milionkrát se vyškrábal na nohy po různých podpásovkách, ale ne, nestačí to..
Jak vůbec může někoho napadnout jít do hotelu, vlízt za recepci a prohrabat tam někomu kabelku? Peněženku jsem si zrovna jednou zapomněla zamknout. Zákon schválnosti nikdy nezahálí.. :/

Samozřejmě jsem tam měla zrovna i docela dost peněz. Sice převážně dýška, ale měla jsem z nich strašnou radost a jsou fuč..
Děkuju mnohokrát..
Ale to mě zas až tolik nemrzelo, nějak jsem si za posledních pár měsíců zvykla nemít peníze.
Co mě ale opravdu děsilo, byla představa obíhání úřadů kvůli veškerým dokladům. Kde na to mám asi vzít čas? A nervy? :(

Nakonec to dopadlo "dobře". Pohozená peněženka i s doklady se našla kousek od hotelu v takovém zapadlém koutě. Nějaká hodná paní je našla a kontaktovala studijní oddělení přes isic, co jsem tam měla. Když jsem si je k ní šla vyzvednout, zjistila jsem, že je vlastně vyčmuchal její pes. Nádherný úžasný pes :) něco jako vlčák s něčím, velký, strašně roztomilý, takový trdlo, ale zároveň chytrý, hned bych si ho vzala domů. :D
Paní jsem za poslední peníze koupila jako poděkování alespoň malé Ferrero, i když za to, kolik času a nervů (a nejspíš i peněz) mi ušetřila, by si zasloužila mnohem víc.

Co ale raději ani nebudu komentovat je postoj vedoucích k celému tomuhle incidentu.

4 měsíce překonány...

16. listopadu 2013 v 11:00 LDR
Tentokrát jsem se své krizi nevyhnula. Byla přesná jako hodinky a na přelomu měsíce mě zase ta mrcha přepadla. :/
Už si nebudu dělat iluze. Vždycky nastane to období, kdy vidím všechno černě. Kdy mě strašně štve skutečnost, že jsme od sebe daleko. Užírá mě, že si odjel užívat a mě tu nechal. Cloumá mnou vztek pokaždé, když čtu jeho vysmátý a spokojený a naprosto bezstarostný status.
Celý můj "motivační článek" mi pak přijde strašně naivní, všechny výhody úplně na nic a naopak mě napadá milion dalších negativ, díky kterým se užírám ještě víc.

V takových chvílích se přesvědčuju o tom, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí.. Mám sto chutí mu to oplatit, udělat mu to samý, aby viděl, jaký to je. Aby si uvědomil, že to, že se mu stýská, je nic oproti tomu, jak se tu cítím já.

Chtěla bych mu odjet a nechat ho tady opuštěného a naprosto bezmocného, protože ono se to řekne snadno "nemusíš na něj čekat, vždyť jste se mohli rozejít a rok si užívat, můžeš si najít snad lepšího, přece na něj nebudeš tak dlouho čekat,..." jenže takovýho kluka potká každá holka jen jednou za život (a některá třeba ani jednou).. Jakmile člověk v životě pocítí dokonalost, už není tak lehké vrátit se do starých kolejí. Proč by to kdo taky dobrovolně dělal..
V tom je právě ta největší bezmoc. Tu bych mu přála pocítit. A pak mu ještě říct, že se nevrátím, jak jsem slibovala, ale o další tři měsíce dýl. Slibovat, že mu to všechno vynahradím, i když moc dobře vím, že tohle vynahradit nejde.

Občas jsem vážně hrozně naivní. Proč by se měl snažit vrátit co nejdřív, když nemusí? Já tu na něj přece počkám.. Co ho tu čeká? Akorát starosti, zodpovědnost, shánění práce, pomáhání doma.. a . Což asi není tak důležitý pozitivum, jak jsem si myslela.
Jsem fakt jenom zamilovaná blbka. A nenadělám NIC.

Prostě.. je toho na mě někdy moc.. :(

Pak přijde konečně světlá chvilka a najednou se za sebe začnu stydět. Jak můžu vůbec takhle přemýšlet? Jsem hrozná.. :/
Najednou to zase všechno dává smysl. Mám zase sílu v tom pokračovat a přidat i úsměv navíc. :)
Je to tím, že on mě dokáže podpořit i v těchto mých nejtemnějších chvilkách. Rozesmát mě, když jsem nejvíc na dně.. Tyhle naše telefonáty, když se bavíme o všem, smějeme se, plánujeme, provokujeme se.. Ty mi tu náladu nakonec vždycky zvednou. :)

Takže moje milé budoucí , příště se nenech tak snadno zdeptat a tohle měj pořád na paměti:

Nebreč, že teď zrovna nemůžete být spolu,

buď sakra šťastná, že jste se vůbec našli.. ♥


The Magnetic Fields - It´s Only Time

14. listopadu 2013 v 7:58 LDR songs

Why would I stop loving you
a hundred years from now?

It's only time...


Tahle nádherná písnička mi zase na chvíli otevřela oči. Proč by se mělo něco za rok změnit? Je to jen čas... :)
Nemám slov...


Seriálová minulost až současnost

13. listopadu 2013 v 21:55 Malaika hatia
Za svůj život jsem seriálů nebo alespoň jejich částí viděla mnohem víc, ale tady jsou takové ty nej, co pro mě něco znamenají nebo na ně ráda vzpomínám a nebo ještě pořád napjatě očekávám každý nový díl. :)
Když to tak sesumíruju, v současné době mám rozkoukaných nějakých 7 seriálů. Cože? :D
Je to takové moje odreagování, pouštím si vždycky nějaký ten jeden nový díl k snídani nebo tak.. :) Jinak na nějaké větší sledování bohužel nemám čas. Docela mi ty moje maratony chybí. :(

Čarodějky
Tak ty jsem strašně žrala. Nahrávala jsem si některé díly na kazety a pak jsem si opisovala kouzla do své "Knihy stínů". :D Vůbec jsem tou dobou byla ujetá na různé talismany, rituály a zaříkadla. Přiznám se, že něco mi zůstalo doteď, ale už to tolik neprožívám. :D


Gilmorova děvčata
Na střední jsem vždycky odpoledne přišla ze školy domů, ohřála jsem si jídlo a pustila Gilmorky. Stala se z toho taková moje tradice. Milovala jsem je, vždycky mě rozesmály, občas i rozplakaly.. Prostě seriál, jak má být. :)


Červený trpaslík
Spousta lidí se o tom vždycky bavila. Některé hlášky jsem znala nazpaměť ještě před tím, než jsem vůbec viděla první díl. :D Viděla jsem ho už několikrát, je to jedna ze seriálových klasik. :)


MercyMe - The hurt & the healer

11. listopadu 2013 v 16:58 MUSIC ♫

Sice nejsem věřící, ale tahle písnička mě naprosto dostala. Čím dýl ji poslouchám, tím víc se mi líbí..
Je prostě vážně kouzelná, nemám slov.. Snad všechny od nich jsou takové..
:)

Olly Murs - Just Smile! :)

10. listopadu 2013 v 14:57 LDR songs

Ta písnička je tak milá, že nejde se neusmát, když zpívá just smile! :)
I když je to takový posmutnělý úsměv..