Říjen 2013

Slipknot - Vermillion part 2

29. října 2013 v 21:09 MUSIC ♫
Tuhle písničku od něj už poslouchám pár dní pořád dokolečka a nic mi neříkala, jen se mi prostě líbila.
Ale pak jsem si to najednou vybavila..



Liebster blog award

28. října 2013 v 1:44 Malaika hatia

Byla jsem Liitokalou nominována do jakéhosi Liebster blog award. :) V poslední době jsem si vůbec nenašla čas na nějaké větší pročítání blogů, proto jsem na to koukala jako puk, ačkoliv jsem zjistila, že jsem asi poslední blogerka, která o tom ještě neví. :D

Na nějaké řetězáky jsem nikdy moc nebyla, ale rozhodla jsem se odpovědět alespoň na položené otázky. Jinak se omluvuju, ale dál to nepošlu, snad se svět nezboří. :D

Otázky:
  1. Jak se dneska máš?
    Momentálně se mám docela fajn. :) Zrovna sedím v práci a pokouším se neusnout tím, že brouzdám po internetu (když zrovna funguje) nebo koukám na seriál. :)

  2. Jakou knihu jsi naposledy četla? Nebo třeba film?
    Pokud si to dobře pamatuji, naposledy jsem četla 6. díl Harryho Pottera, kterého jsem si o prázdninách chtěla celého po x letech znovu přečíst. :) Došla jsem jen do šestky kvůli tomu, že sedmičku mám jen v elektronické podobě a to mě číst nebaví. :)
    A poslední film, který jsem viděla, byly Bobule. Pustila jsem si je jen tak před spaním pro radost a dobře se mi u nich relaxovalo a poté i krásně spalo. :)

  3. Oblíbená pohádka z dětství?
    Teď mě napadla Arabela. :) Jinak jich bylo samozřejmě mraky.

  4. Máš nějakou oblíbenou písničku?
    Mám jich hodně, nedokážu vybrat jednu. Navíc se to pořád mění. :)

  5. Jak si představuješ ideální neděli? Nebo prostě volný den...
    Probudit se ráno kvůli slunečním paprskům místo otravného budíku nebo zvuků sbíječky a vědět, že dneska nic nemusím. Otočit se na svého drahého, který leží vedle mě a usmívá se na mě, políbit ho, přitulit se k němu a ještě chvilku se jen tak válet..
    Odpoledne vyrazit třeba na nějaký výlet, když tak krásně svítí sluníčko. :) A večer si sednout k dobrému vínku, uzobávat nějaké dobrůtky jako naložené sýry s olivami a povídat si. Jen tak ve dvou, nebo klidně s rodiči ať už mými nebo jeho, prostě si udělat hezký, pohodový večer.
    Pak si ještě chvíli užívat jeden druhého a nakonec spokojeně usnout v objetí..

  6. Kdybys nežila tam, co teď, kde bys chtěla žít?
    Někde, kde je pořád alespoň trochu teplo a za zimou člověk musí do hor, moc tam neprší a jsou tam milí lidé. :)

  7. O čem se ti naposledy zdálo?
    Naposledy se mi zdálo, že se pokouším vyrobit domácí marshmallow (první neúspěšný pokus už mám za sebou) a tentokrát se mi to povedlo, jenže se mi rozbil ruční šlehač, zasekl se a nešel vypnout. Potom mi jedno z těch dvou šlehátek upadlo někam hluboko do té lepkavé hmoty, jednou rukou jsem držela ten děsivý šlehač (moje "fóbie" z nebezpečných kuchyňských spotřebičů :D), druhou jsem se pokoušela vylovit to šlehátko a do toho mi vyhořela zásuvka, ve které to bylo zapojené a to tak, že naprosto jasným a ne zrovna malým plamenem.
    Co jsem komu udělala, že se mi tohle zdálo, to fakt netuším.. :D

  8. Máš nějaké životní heslo?
    V jednoduchosti je krása :) a vlastně všechny jemu podobné - méně je někdy více, radovat se z maličkostí.. :)

  9. Jakou vlastnost oceňuješ na druhých, třeba na kamarádech?
    Upřímnost, žádnou přetvářku, předvádění se a pomlouvání. Ale hlavně taky to, že tu pro mě jsou, když je potřebuji. Známí se v mém životě míhají celkem rychle, ale těch pár opravdových přátel pořád zůstává a jsem šťastná, že je mám. :)

  10. Představ si, že máš k dispozici kouzlo, můžeš udělat naprosto cokoliv. Co by to bylo?
    Zrovna teď bych dala cokoliv za možnost přenést se na Nový Zéland. :D Jinak si tohle plánuju už od dětství. Vykouzlila bych si Arabelin kouzelný prsten a pak bych si kouzlila, jak by se mi zachtělo. :D
    Ale tak například bych chtěla být neviditelná a pozorovat ostatní, jak se chovají, když tam nejsem, jak o mně mluví a tak. A taky bych si chtěla vyzkoušet, jaké to je být klukem.
:)

Dokolečka..

26. října 2013 v 21:25 Výkřiky do tmy
Můj život se pomalu stává takovým nudným stereotypem, už mě ani nenapadá žádný záživný způsob, jak o něm psát.
Je to vlastně dobře. Stejně bych tuhle část nejradši vyškrtla a prostě se posunula o několik měsíců vpřed a začla zase žít a ne jen přežívat. Protože i když se snažím z celé téhle situace vytěžit co nejvíc, pořád je to jen přežívání..

Mluví ze mě únava. Vstávala jsem zase nechutně brzo a odbyla jsem si dvanáctku v práci. Utíkalo to strašně rychle, to se musí nechat. :) Poprvé se tam i docela něco dělo. Na to, že měl být zase klasický mrtvý den, se toho dělo až moc. Ale nic co by se nedalo stíhat. :)
Zítra mě čeká pro změnu noční..

V celém tom kolotoči škola - práce - škola - semestrálky - práce - škola... se stejně vždycky najde nějaký důvod k úsměvu. :) Ať už je to středeční nebo nějaká spontánní akce nebo jen těch pár písmenek, co ke mně doletí ze Zélandu. Je spousta věcí, co mě poslední dobou těší a všechno jsou to maličkosti, kterým by se jiný mohl i vysmát.
Ale co. :)

Vyčerpaná a spokojená

22. října 2013 v 11:26 Výkřiky do tmy
Už jsem úplně zapomněla, jaké to je se třeba týden skoro nezastavit.. To je samé vstávání, škola, příchod domů kdoví kdy, trocha spánku a to celé znovu.
Normální lidi se těší na víkend, pro mě ale znamenal jen ještě dřívější vstávání (ve 4 hodiny! :/) a 12 hodin v práci. A to oba dva dny.. A bylo to opravdu úmorné, protože se tam vůbec nic nedělo.

Včera jsem ještě musela ráno vstát do školy a přetrpět to tam do čtyř, ale potom nastal konečně zasloužený odpočinek. :) Žádné nutné učení ani nic podobného mě nečekalo, tak jsem si plánovala krásných pár hodin flákání a nepřemýšlení nad ničím, jenže..

Nechala jsem se zlákat nočním výletem. :D A teda bylo to naprosto parádní! :D Bylo nás tam sedm a strašně nám hrabalo, takhle jsem se hodně dlouho nezasmála. :D

Jsem šťastná, že jsem součástí téhle bandy. :)

Wtf? :D ..ehm, actually it´s great! :D

22. října 2013 v 8:42 MUSIC ♫
První reakce všech včetně mě byla: "Co to sakra...?" :D
A teď si nemůžu pomoct a poslouchám to pořád dokolečka.. :D




Třetí měsíc za námi..

16. října 2013 v 11:00 LDR
První měsíc, kdy na mě nepadla žádná krize, nepřepadlo mě žádné stýskání, neproběhlo žádné vztekání, že mě tu nechal, bušení pěstičkami, slzy ani nic podobného.
Zvyknout se dá asi vážně na všechno. :)

Na Zélandu není nic moc nového, jen začali chodit na jiu jitsu. :D Jinak práci mají pořád tu samou, bydlí stále v tom samém baráčku. Internet pořád ještě funguje (ťuk ťuk ťuk :D), takže je to fajn.
Každý den si alespoň chvíli píšeme, občas si zaskypujeme, podíváme se na sebe přes webku, abychom po té době nezapomněli, jak vlastně vypadáme.. :D

Všechno mi přijde tak nějak normální.. Jako by ta vzdálenost mezi námi neexistovala..

Co mě ale docela štve jsou náznaky, že by se mohl vrátit až po roce a ne po devíti měsících, jak celou dobu sliboval. :/ Já to chápu, chce si to tam užít až do poslední chvilky, ale když mě celou dobu nechal v něco doufat, tak už by to mohl dodržet..
Samozřejmě s tím nic nenadělám. Přemlouvat ho nebudu, to jsem sama sobě slíbila hned na začátku. Jen je to prostě takové nepříjemné zklamání..

Třeba to nakonec bude všechno jinak, kdo ví.. Já už se s touhle možností ale pomalu smiřuju. :(


Whisperings: Solo Piano Radio

13. října 2013 v 20:44 MUSIC ♫
Naprosto úžasná uklidňující hudba.. Piánové sklady mají prostě své kouzlo..
Tohle online rádio jsem objevila v práci. (Nechápu, jak tam všichni můžou poslouchat dokolečka Enyu, když tam je i takový zázrak. :D) Nedalo mi to a našla jsem si ho i doma.

Je to skvělá kulisa k učení, výborná hudba na relaxaci, prostě jsem se zamilovala.. ♥


Čerstvý vzduch a trocha sluníčka.. :)

13. října 2013 v 20:31 Výkřiky do tmy
Tak jsem zvládla svou první noční. :) Šla jsem tam s tím, že to bude pohodička, že vlastně nic dělat nebudu, jen tu jejich uzávěrku a budu se snažit neusnout, jenže..
Hotel byl skoro plný. :D To jsem vážně nečekala. Lidi pořád courali sem tam a někteří ještě přijížděli. Navíc to tam bylo samý němec a já byla líná naučit se nějaké ty fráze, když jdu "jen na noční", takže se mi to pěkně vymstilo.
Nějak jsem si teda poradila, anglicky rozumněli taky, jen jsem z toho byla taková vykulená a asi to nepůsobilo úplně nejlíp..
Příště se polepším. :)

Když konečně všichni zalezli na pokoj, už se naštěstí nic zvláštního nedělo. Takže jsem si vypsala nějaké ty fráze, udělala semestrálku do školy, něco jsem tam šolichala, docela to uteklo. Ani se mi moc nechtělo spát, padlo to na mě až kolem čtvrté ráno, ale zabavila jsem se řezáním papírů a ono to zas přešlo.
Utrpěla jsem menší šok, když se něco mihlo před kamerou na parkovišti, ale byl to jen pavouček. :D Hajzlík si začal dělat pavučinu přímo před tou kamerou, takže jsem ho pozorovala, jak nám krásně znemožňuje výhled.. :D

Dnes mě kamarádi vytáhli na výlet. Docela jsme se prošli, sluníčko nám svítilo, bylo to moc fajn. Konečně jsem si užila chvilku toho krásného barevného podzimu, na který jsem se tentokrát tolik těšila. :) Včetně šourání se spadaným listím. :D
Ale strašně mě to zmohlo. :D Ještě pořád cítím každý sval z té páteční posilovny a teď jsem úplně mrtvá.
Bude se mi krásně spát. :)
A taky to bude potřeba, protože mě čeká brutálně náročný týden.. :/

Apocalyptica - Nothing else matters

11. října 2013 v 15:52 MUSIC ♫

klasika, ke které mám bližší vztah až teď..
:)